Něco z historie klubu.

(autor: Michal Huška)

Fotbalová historie se v Koryčanech začala psát v roce 1932, když se skupinka příznivců kopané, v jejichž čele stál tehdejší starosta městečka Koryčany pan Tomáš Winter, rozhodla sestavit se zájemců první organizovanou jedenáctku. Po původně nepravidelných utkáních se v roce 1933 mužstvo pod názvem SK Koryčany zapojilo do Bradovy západomoravské fotbalové župy. Jako dresy sloužili hráčům v této době modrá tílka, coby kopačky povětšinou komisňáky.Nejčastějším dopravním prostředkem k utkání bylo kolo.

Nejstarší domácí fotbalovou arénou bylo hřiště "Na Kachníku", jehož rozměry byly 80x 40 m, za šatny sloužily ochozy, případně okolo stojící domky. Brzy po založení SK bylo zřízeno také II. mužstvo, a dokonce také mužstvo dorostu. Prvním regulérním hřištěm bylo v letech 1943-4 zbudované hřiště "Pod Floriánkem" s rozměry 100 x 60 m, u něhož byly postaveny také dřevěné kabiny se samostatnými místnostmi pro jednotlivá mužstva a rozhodčího, se společnou umývárnou s tekoucí studenou vodou.

Činnost klubu nebyla přerušena ani v době války. V poválečné sezoně 1945/6 se mužstvu SK Koryčany podařilo poprvé postoupit do 1.B třídy, kde se bohužel v konkurenci takových soupeřů, jako B mužstvo Zbrojovky Brno, Bučovic, Šlapanic, Znojma atd. neudrželo a jako třetí od konce z 11 místa sestoupilo do Okresního přeboru v rámci okresu Kyjov. Po roce 1948 se změnil původní název klubu nejprve na DSO Sokol Koryčany, později na TJ Tatran Koryčany.

Na počátku padesátých let bylo zahájeno budování nového stadionu, který měl v rámci celé tělovýchovné jednoty sloužit také jiným sportům a mimo travnatého fotbalového hřiště a zděných kabin zde bylo volejbalové hřiště, škvárová atletická dráha i další lehkoatletické sektory. Převážná část prací byla prováděna brigádnicky za pomoci mechanizace ze stavby přehrady, s finanční podporou odborů a podniku UP Koryčany. Slavnostní otevření areálu bylo 31.8.1952.

Úspěšné období, kterým v této době mužstvo Tatranu procházelo, bylo korunováno přátelským utkáním posílené domácí jedenáctky proti juniorskému výběru ČR. Toto utkání hrané 11.6.1954 jako součást přípravy juniorky na utkání se Švédskem prohráli domácí hráči poměrem 0:5. Konec padesátých a šedesátá léta byla v podání domácích hráčů pouze průměrná, mužstvo se udržovalo v okresním přeboru, nejdříve na Kyjovsku, po reorganizaci na Kroměřížsku. Optimističtější výsledky se dostavily až v sezoně 66/67, kdy mužstvo Tatranu obsadilo 2. místo a o rok později se dokonce probojovalo do 1.B třídy, odkud ale opět po sezoně sestoupilo. Získané zkušenosti, obměněný kádr a lepší tréninková morálka se projevily v sezoně 71/72. Po 16 vítězstvích a 8 remízách bez jediné prohry nadělili hráči příznivcům dárek ke čtyřicátému výročí založení kopané v podobě návratu do krajské 1.B třídy, tentokrát ale na Hodonínsku a Břeclavsku.

V krajské soutěži zůstalo mužstvo až do sezony 1979/80, po většinu času se však buď pouze zachraňovalo, nebo se umisťovalo ve spodních patrech tabulky. V tomto období se naše jedenáctka dvakrát utkala s internacionály Dukly Praha, jejíž barvy hájili např. Viktor,Táborský,Geleta,Vacenovský, Brumovský atd.

Poprvé dne 25.7.1978, podruhé 20.7.1980. V obou případech skončila utkání nerozhodně (1:1 a 2:2). Paradoxně také v sestupovém roce 1980 naši muži v krajské části Českého poháru postoupili až do boje o finále, když předtím po penaltovém rozstřelu vyřadilo Ratíškovice, hrající krajský přebor, a vypadlo až s mužstvem Gottwaldova B.

V průběhu osmdesátých let se jak vlivem generačních změn, tak také několika reorganizací okresní soutěže ocitlo naše mužstvo až na samém dnu, když hrálo jednu sezonu dokonce III. třídu OP. K podstatným změnám ve fotbalovém životě v Koryčanech došlo až v polovině let devadesátých, kdy došlo ke vzniku FC KORYNA Koryčany s.r.o. Jak už z je zřejmé z názvu, fungoval klub jako dceřiná společnost firmy KORYNA nábytek, a,s, Koryčany. V této době došlo k celkové opravě kabin s tribunou, vybudování škvárového a opravě travnatého hřiště. Klub byl řízen profesionálním manažerem (a trenérem v jedné osobě), kterému byl nápomocen správce areálu.

Tato skutečnost se v zápětí odrazila také na soutěžních výsledcích mužstva mužů, které záhy postoupilo zpět do 1.B třídy, a dokonce nemělo daleko ani ke třídě 1.A. Stoupající výkonnost založená ale převážně na příchodech cizích hráčů však neměla dlouhé trvání a v sezóně 2002/2003 došlo opět k sestupu do "okresu".

Spolu s rekonstrukcí sportovišť byla největším přínosem tohoto období velmi kvalitní práce s mládeží, zejména se žáky, z níž mužstva dorostu i mužů těží i dnes. Po odchodu manažera pracuje klub od soutěžního ročníku 2005/2006 jako občanské sdružení FC KORYNA. Cílem je navázat na dobrou práci a úspěchy v mládežnických mužstvech, zlepšit spolupráci s místními školami a Městem Koryčany, pokud možno s co největším počtem vlastních odchovanců se udržovat ve všech kategoriích v krajských soutěžích a svými výsledky se podílet na zviditelnění a propagaci našeho města a okolí.

Cesta k postupu

Základní kámen k postupu byl položen už v předcházející sezóně, kdy u mužstva působil zkušený trenér M.Bednařík a jemuž se podařilo sestavit zpočátku sice trochu nesourodé, v druhé části ročníku 2005/2006 už ale dobře finišující mužstvo, které až do posledního kola pomýšlelo na teoretickou možnost posunu do vyšší třídy z druhé příčky. Konkurenční nabídka z krajského přeboru bohužel byla pro trenéra takovou výzvou, že jí neodolal, a tak došlo na tomto postu k vynucené změně. Do již zahájené letní přípravy naskočil na pozici lodivoda p. Břetislav Marek. Tomu se podařilo na úspěšné výsledky p. Bednaříka, i díky výraznému posílení na pozici brankáře (J.Maceja) a stopera (P. Foltýn) navázat, a dokonce je výsledkově předčit. Po podzimní části mělo mužstvo s 11 výhrami a 3 remízami skóre 50:9 a 36 body vévodilo tabulce OP s tříbodovým náskokem na druhé Těšnovice.

Zimní příprava proběhla z části v nové tělocvičně, kterou se podařilo v Koryčanech vybudovat a která zde velmi chyběla, a z části v rámci Zimního turnaje o pohár starosty Uh. Brodu, kde se naše mužstvo stalo vítězem skupiny "B", tvořené převážně mužstvy 1.B třídy.

Snad pod vlivem zimních úspěchů hráči podcenili hned první jarní utkání a na hřišti dosud posledních Prusinovic přišli o do té doby trvající neporazitelnost. Po tomto kole také došlo k rezignaci trenéra Marka.

Tuto překvapivou skutečnost jsme museli vzít jako fakt (i přestože důvody k tomuto rozhodnutí nevíme ani dnes) a vzhledem k tomu, že obsazení postu trenéra v rozehrané soutěži nebylo možné, rozhodlo vedení klubu po dohodě s hráči, že v jarní části povede mužstvo jako hrající trenér zkušený J.Maceja.

Rozhodujícím krokem pro postupové naděje mělo být domácí utkání s Těšnovicemi ve 23. kole, které bohužel vyhrál soupeř a už jen největší optimisté nahlas mluvili o možnosti postupu. O týden později ale Těšnovice zaváhali ve Skašticích a nová jiskra naděje, která se tím zažehla, se naplno rozhořela po remíze v posledním kole v Martinicích. Mužstvo Koryčan s věkovým průměrem 24,5 roku předčilo ve finiši zvučnými jmény nabité Těšnovice a mohlo konečně oslavovat dlouho očekávaný POSTUP!!!

Konečné zúčtování ročníku 06/07 bylo následující: 19 vítězství, 5 remíz a 2 prohry, skóre 86:20 a 62 bodů.

Kdo byl u toho: Jiří Maceja - brankář na svém místě, zkušená pevnost a jistota

Lukáš Hála - nejzkušenější hráč v poli, s 25 brankami nejlepší střelec OP

Petr Foltýn - výrazná posila a opora zadních řad

David Kvita - kliďas a dříč, škoda těch třísel

Mira Věžník - divoké mládí, čert v těle, jen to ukrotit

Petr Prokeš - tichý, skromný, důrazný a tvrdý - neuhne

Rosťa Marek - drtič budící respekt

David Vágner - fotbalista s přehledem

Karel Věžník - rychlík co má rád míč - někdy až moc

Lukáš Sádlík - rychlý, dravý, škoda že už nechce

Jara Mušálek - může hrát všude

Pavel Gejdoš - kapitán, je ho slyšet

Staňa Koval - dobrý technik s přehledem, škoda těch zranění

Martin Valášek - je dobrý, byla by ho škoda

Tom Hlaváček - jen kdyby se mu víc chtělo

Michal Huška - naděje a už i opora - někdy

Petr Posolda - je moc dobrý, a navíc se snaží

Honza Hajda, trošku víc fyzičky by neškodilo

Mirek Vrba - dvojka brankář, ale pořád umí

Jirka Orel a Broňa Vrtal (musel odjet na montáž) - vedoucí mužstva, jak se patří

Fotogalerie_historické